Sám název písně a stejnojmenného alba člověka zmrazí. Rakovina. Něco, co zhoubně bují, metastázuje v orgánech i kostech, přeneseně v dění soukromém i veřejném, co zákeřně stravuje člověka i společnost.
Již úvodní slovo nás uvádí do akustického světa, světa "fonosféry". V něm hlasy soudních znalců mohou být sotva brány jinak než ironicky, vždyť co je pravda absolutní a co relativní a co mohou mezi nimi vyspekulovat soudní znalci, vždyť normalizace byla ve své době právnicky "košer". Objektivnost soudních znalců je také hned následujícím veršem připojeným souřadicí spojkou převážena do zřejmé negace padlými anděly.
V závěrečné sloce pak je zpodobněn čas. Čas invaze, čas historický a čas jednoletého výročí okupace jsou nahrazeny realitou současnosti, časem aster. Jarních, podzimních? Je známo čí je vina / To hraní s kostrami / má jméno Rakovina / a voní astrami.
Je zřejmé, že "Rakovina" nebyla psána výhradně pro folkové publikum. Karel Kryl jí chtěl nepochybně zasáhnout širší spektrum vnímatelů, což se mu podařilo.

Zde je tip na basový doprovod k písni Rakovina.